Jak již z názvu spolku vyplývá, jednalo se původně o dvě honitby, na kterých byl výkon práva myslivosti provozován odděleně až do roku 1978, kdy došlo k jejich sloučení.

V předválečném období vykonával myslivost vlastník pozemku, který většinou zaměstnával lovecký personál. Tak tomu bylo i v Klecanech, kdy nadlesní pan Dřevíkovský zajišťoval mysliveckou činnost na pozemcích pana Beniese. Po druhé světové válce bylo, na základě zákona o myslivosti z roku 1947, právo myslivosti vázáno i nadále na vlastnictví honebního pozemku, ale kromě vlastních vznikaly i společenstevní honitby vytvořené ze souvislých pozemků různých vlastníků v rámci katastrálního území obce. Zákon stanovil minimální výměru honitby na 200 hektarů u vlastních a 150 hektarů u společenstevních. Představitelem společenstevní honitby byl honební výbor, který mohl provozovat myslivost ve vlastní režii nebo honitbu pronajmout.

Tak tomu bylo i v případě honitby Zdiby, kdy po Závodním mysliveckém klubu Tatra – Smíchov získala v roce 1953 honitbu do nájmu Lidová myslivecká společnost Zdiby při JZD Zdiby. Celková výměra honitby činila 730 hektarů a počet členů společnosti byl 11. Předsedou byl Jaroslav Brzobohatý a mysliveckým hospodářem František Trpák. V průběhu let došlo několikrát k úpravě hranic honitby. V roce 1962 byla přičleněna část honitby Chabry o výměře 69 hektarů a zároveň přijato 5 členů z MS Chabry a v roce 1973 pak bylo přičleněno 251 hektarů ze zaniklé honitby Státního statku hlavního města Prahy v Bohnicích a přijato 5 členů z MS ČKD – Troja, který honitbu do té doby provozoval. Po všech těchto úpravách, které v honitbě nastaly, obhospodařovalo Myslivecké sdružení Zdiby 1 050 hektarů a mělo 24 členů.

Slučování se nevyhnulo ani MS Klecany, kdy v roce 1958 došlo ke sloučení s řežskou honitbou. Sdružení pak obhospodařovalo 628 hektarů honební plochy a mělo 24 členů. Předsedou byl Václav Macal a mysliveckým hospodářem Josef Šubrt.

K největšímu zásahu do mysliveckého hospodaření došlo v roce 1978, kdy byly sloučeny honitby Zdiby, Klecany a část honitby Vodochody. Vznikla tak honitba o výměře 2 021 hektarů, na které vykonávalo myslivost nové Myslivecké sdružení Zdiby - Klecany s 50 členy. Předsedou se stal Václav Macal a mysliveckým hospodářem František Trpák. V takto vytvořené velké honitbě byly stanoveny normované kmenové stavy lovné zvěře takto:

Pro srovnání, jarní sčítané stavy v roce 1978 činily: zajíc 546 kusů, bažant 601 kusů, koroptev 777 kusů a srnčí 36 kusů. Dá se říci, že i po započítání koeficientu přírůstku u jednotlivých druhů zvěře se začínal projevovat úbytek u zajíce a hlavně u koroptve, který se v následujících letech ještě dále prohloubil. Přesto se jednalo o docela dobře zazvěřenou honitbu. Porovnáme-li tento stav se současností, zjišťujeme, že skladba zvěře se změnila. Koroptev z naší honitby takřka vymizela a kvůli nízkým stavům se již několik let nepořádají hony na drobnou zvěř. U zajíce a bažanta se soustřeďujeme alespoň na zachování této zvěře v honitbě, a to formou hájení, přikrmování a tlumení škodné, u bažanta též vypouštění dospělé zvěře z umělých chovů. I přes vzrůstající negativní vlivy na životní prostředí se zatím neprojevuje úbytek u srnčí zvěře, naopak u zvěře černé došlo k prudkému nárůstu stavů. Důsledkem jsou škody na drobné zvěři, zemědělských plodinách i nehonebních pozemcích.

S ohledem na nový občanský zákoník došlo v roce 2015 k transformaci Mysliveckého sdružení na Myslivecký spolek Zdiby – Klecany, který v současnosti vykonává právo myslivosti v pronajaté honitbě o celkové výměře 1 713 hektarů (stav k roku 2000). Spolek měl k datu konání výroční schůze 25. 2. 2016 celkem 26 členů, 7 členný výbor a 3 člennou kontrolní komisi. Předsedou je JUDr. Václav Holý a mysliveckým hospodářem Antonín Matějka.

Dá se říci, že historie MS Zdiby – Klecany odráží v průběhu let události celé české myslivosti. Jak již bylo uvedeno, spolek si prošel obdobím slučování, kdy zásahem státních orgánů se vytvářely nové stále větší honitby z důvodu ubývání honební plochy, vlivem sídlištní zástavby či budování dálnic a též kvůli stále větším lánům scelených polí, kdy na velké ploše byla pěstována monokultura rostlin s dopadem na stavy lovné zvěře. Za zmínku stojí též fakt, že po roce 1989 došlo v některých případech k opětovnému rozdělení honiteb z důvodu změny majetkových poměrů u zemědělské půdy. Pozitivním jevem je, že po období, kdy rozhodující slovo v mysliveckém hospodaření měl uživatel zemědělské půdy, což byla většinou JZD a státní statky, se situace vrátila k přirozenému stavu, kdy toto slovo má vlastník pozemku.

Bez ohledu na politickou situaci byli myslivci v Klecanech, Zdibech i okolí vždy hospodáři se zvěří a ochránci přírody. Aktivně pomáhali v obcích, zemědělských a lesních organizacích při brigádách, pořádali kulturní akce, jako jsou plesy, výstavy, publikovali články v časopisech, přispívali k výchově mládeže v kroužcích mladých přátel myslivosti a ochrany přírody či v poslední době populárních “Procházkách s myslivcem“. V těchto činnostech chceme i nadále pokračovat.