Jelen lesní nebo též evropský (latinsky Cervus Elaphus) zoologicky patří mezi sudokopytníky. Protože rohovitá kopýtka na koncích běhů (nohou) se myslivecky nazývají spárky, označujeme tuto zvěř jako spárkatou. Spárkatá zvěř se dělí na parohatou (jelen, daněk, srnec), rohatou (muflon, kamzík) a černou (prase divoké).
Na území Čech, Moravy a západního Slovenska žije středoevropská rasa jelena evropského, dále na východ pak karpatská rasa jelena evropského, který je větší a má mohutnější paroží. Náš středoevropský jelen obývá rozsáhlé lesní, hlavně pohraniční horské oblasti, vyskytuje se však také v lužních lesích jižní Moravy. Je hnědého až načervenalého zbarvení srsti, které je v zimě tmavší. Dosahuje hmotnosti mezi 120 a 180 kg, laň pak až 80 kg. Po většinu roku žijí odděleně tlupy jelenů a tlupy laní s kolouchy a mladou zvěří obojího pohlaví. Tlupy laní vodí zkušená, obvykle starší laň. Laň tlupu opouští jen před kladením mláděte, aby se pak do ní vrátila i s kolouchem. V tlupě jelenů vládne nejsilnější jelen, který své postavení musí neustále obhajovat před ostatními členy tlupy. V době říje se pak tato tlupa rozpadá a jeleni vyhledávají laně ke spáření. Nastává známá jelení říje, která trvá zhruba od poloviny září do poloviny října. Při říji se jeleni ozývají silným troubením, které je slyšet hodně daleko. Takzvaný hlavní jelen si žárlivě hlídá svou tlupu laní a nedovolí ostatním jelenům se přiblížit. Při tom dochází k soubojům, kdy na sebe jeleni útočí a přetlačují se parožím. Vzácně se může stát, že se do sebe zaklesnou tak, že se nemohou odtrhnout a zahynou. Po říji je laň březí 33 až 34 týdnů, takže koncem května, případně v červnu klade jednoho, výjimečně dva kolouchy.
Jelen patří mezi přežvýkavce, to znamená, že má složený žaludek (bachor, čepec, kniha, slez) stejně jako například kráva. Živí se rozmanitou rostlinnou potravou podle prostředí a roční doby – co les dá. Do pastvy jelení zvěře patří letorosty a větvičky keřů a stromů, trávy, byliny, houby, listy, žaludy, bukvice, kaštany, jeřabiny, ovoce planých stromů a také polní plodiny a živá kůra. S tím souvisejí i škody, které jelení zvěř způsobuje okusem právě na mladé stromové vegetaci a dále pak loupáním kůry na stromech již vzrostlých.
Jelen je označován za královskou zvěř nejen proto, že její lov byl výsadou králů a šlechty, ale též proto, že její paroží připomíná korunu. Tvorba paroží je vůbec podivuhodným životním projevem, při kterém v průběhu jednoho roku dojde k růstu paroží, obvykle každý rok silnějšího, jeho vytloukání a shazování. Paroh je útvar kostní, na rozdíl od rohů, které jsou tvořeny tkání kožní. Vývoj paroží je silně ovlivňován činností hormonů. Obě lodyhy parohů vyrůstají z čelních výrůstků zvaných pučnice. Paroh je v době růstu vyživován silně prokrvenou jemnou kůží nazývanou lýčí. Jakmile paroh za zhruba za čtyři až pět měsíců doroste, lýčí odumírá a jelen se ho zbavuje odíráním o kmeny stromů (tzv. vytloukáním). Pak již není paroží živé a jelen ho nosí přes období říje a celou zimu až do poloviny března, kdy paroží shazuje. Podle vývoje paroží označujeme jeleny jako špičáky, vidláky, šesteráky, osmeráky, desateráky až čtyřiadvacateráky, případně další podle členění paroží. Typ paroží se označuje vždy sudým číslem podle počtu výsad na obou lodyhách. Je-li na jedné lodyze více výsad než na druhé, udává se dvojnásobek výsad té s větším počtem. Mluvíme pak o nerovném nebo také nepravidelném například desaterákovi. Korunový jelen pak má na špici parohu tři, případně více výsad. Paroží nebo také paroží na lebce je žádanou loveckou trofejí.
Chov jelení zvěře, jak ve volné přírodě, tak v oborách má u nás dlouholetou tradici a je významnou částí české myslivosti i v současnosti.
Ing.Jindřich Trpák
